SLOVO BISKUPA LITOMĚŘICKÉHO, Mons. JOSEFA KOUKLA

Zcela jinak vypadaly odedávna - i na Ladových obrazech - české vesnice a města: na vršku či uprostřed náměstí stojící kostel, kolem něhož, jakoby chráněny jeho mohutností, domy a domky, vzhlížející k němu o ochranu. Vždyť i naše české jméno "kostel" pochází z latinského slova "castelum", což značí hráz nebo tvrz. Ostatně každý kostel ve středověku byl i útočištěm v době války či nepokojů.

Kostel je společným majetkem farnosti, nikoliv faráře, jak se lidé někdy mylně domnívají. Kněz je spíše služebníkem všech a za všechny přináší v kostele Bohu oběť Nejsvětější. Za doby totality se lidé leckdy báli jen přiblížit se ke kostelu a domnívali se, že starost o kostel je věcí čistě pana faráře. Bohudík začínají dnes lidé chápat, že kostel a jeho údržba jsou záležitostí všech obyvatel. Oni jsou za svůj kostel zodpovědni.

Dokladem takového smýšlení je obec Horní Libchava, kde se obyvatelé spojili ke společné akci za záchranu a obnovu jejich kostela. Společnou prací začíná oprava, která sice ještě nějaký čas potrvá, ale vykonaná práce už dnes svědčí o jejich úsilí. Bůh odměň svým požehnáním všechny, kteří svůj kostel a dům Boží znovu přivedou k jeho původní kráse!